Je zima až praští,nohy mě zebou a konečky prstů už ani necítím.Teplota se pohybuje kolem bodu mrazu a k tomu se na mě začínají z nebe snášet vločky křehounkého sněhu.Ze zimní letargie mě probouzí nesmělý zvuk hlásiče.Není to žádný úprk jako v létě.Pouze dvojité pípnutí a ohnutá špička prutu prozrazuje záběr.lehce přisekávám a prut se ohýbá do křivky,kterou už důvěrně znám.Na prutu se třepe poslední zimní promrzlý kapr.Po chvíli jej velmi opatrně pouštím na svobodu a přeji mu:,,Příští rok nashledanou,brachu".Kapr pomalu nemotorně odplouvá a tím končí i lotošní sezóna.Ale proč si ještě nevzpomenout na poslední výpravu na prahu zimy? Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou navštívit jezera pod Pálavou.To se mi podařilo až v říjnu.Spolu s kamarády Vencou a Martinem jsme vyrazili směr Morava.Byla něděle.3 hodiny ráno.Cesta ubíhala docela rychle a v 8hodin jsme už stáli na betonovém břehu jezera pod Pálavou.Pracně jsme nanosili všechny věci do vzdálenosti 300 metrů,každý šel 5x,a když jsme po malém odpočinku postaili přístřešky,vydali jsme se na vodu hledat krmná místa.Po nekonečných třech hodinách jsme s vypětím všech sil usadili šest tyčkovek a konečně zase stojíme na břehu.Ač notně unaveni,rozdělali jsme pruty a stojany a zavezli jsme každý ke své bójce krmení a montáže,každý se svojí tutovkou na háčku.Do večera se však už nic nestalo. Ráno jsme vstali do mrazivého dne,kdy teploměr ukazoval mínus 4 stupně a začínal lehce foukat mrazivý vítr.Po zavezení a nakrmění jsme usedli k dobré snídani a diskutovali o tom,co by mohlo kaprům v této době chutnat a jestli jsme udělali vše pro úspěch naší výpravy.Bylo lehce po poledni,když přišel první záběr.Jedno pípnutí,zásek,hurá do člunu!Jeli jsme pro prvního kapra k nejvzdálenější bójce,která byla vzdálená úctihodných 550 metrů.Za chvilku jsme byli nazpět a už jsme se kochali pohledem na prvního,,pálaváka".Váha ukázala 10kg,míra byla 80cm.,,Tak nám to pěkně začíná,"říkal jsem si,když druhý záběr příšel znovu ze stejné bójky a vytažený kapr jako by byl dvojčetem předchozího. Druhý den ráno jsem konečně i já měl záběr.Ale kapr k mé smůle skončil ve vázce a byl nenávratně ztracený.Znovu jsem navázal a zavezl oba pruty k bójkám,kam jsem se dostal s velkou námahou,protože se začal zvedat velmi čerstvý vítr.Bohužel vítr stále sílil a my jsme se za chvíli stali pouhými diváky v tomto nerovném boji s přírodou.Vlny začínají mít výšku až 1 metr a my jsme dva dny nečinně přihlíželi běsnění živlů. Padlo rozhodnutí.Ač neradi,odjeli jsme o den dříve s odhodláním, že se příští rok znovu vrátíme.Itoto k rybařině patří.Ale nepřízeń počasí nás přece nemůže odradit od splnění snů o velkých kaprech. Po příjezdu domů jsem zjistil,že se má počasí v brzké době ustálit, a tak jsem se rozhodl věnovat ještě nějaký ten den kaprům na řece.Hned nazítří jsem vyrazil nakrmit svoje oblíbené místo,kde jsem letos už pár pěkných šupináčů ulovil.Počasí mi přálo.Třetí den jsem vyrazil k vodě.Místo jsem prohodil asi kilogramem pelet a půlkilogramem boilí a v poklidu jsem vybalil svoje miláčky z futrálu.Ani ne za hodinku jsem měl první záběr.To jsem tedy nečekal.Kapři žrali opravdu ,,předpisově".Ten den jsem jich za 4 hodiny vytáhl celkem 7.největší dva vážili 10kg a 10,5kg.To bylo opravdu super překvapení.Druhý den jako by včerejšku z oka vypadl a šest chycených kaprů vážilo mezi osmi až deseti kilogramy.Co jsem si mohl více přát!Připadal jsem si jako v krásném snu.Třetí den jsem se nemohl dočkat,abych už měl zase nahozeno.Bylo právě poledne a já stále čekal na svůj prvnízáběr.Za hodinu to přišlo.První kapr dne byl na břehu a měl rovných 9 kilo.Za dalších 30 minut přišel pěkný ,,cloumák" a já jsem věděl,že mám na prutu pořádného koně.Kapr nejdřív nabral plnou parou po proudu a když jsem ho zastavil,změnil strategii.Pomalým,ale silným tahem vyrazil proti proudu.Minuty nekonečně utíkaly a kapr se ne a ne vzdát.Po chvíli jsem pomalu začal plnit cívku navijáku,ale věděl jsem,že ještě není vyhráno.Několik velkých závarů a mihnutí stínu velkého těla pod hladinou mě uvedlo do varu.Až napotřetí kapra podebírám a nevěřím vlastním očím.Obří lisec na mě zeširoka otevírá svoji velkou tlamu.Opatrně jsem ho vynesl na břeh na podložku a pustil jsem se do měření a vážení.Ručička váhy se zastavuje na 15ti kg a metr ukazuje 81cm,na výšku 38cm.No byla to báječně stavěná ryba a pokud ji nikdo nazabije,bude mít při 90ti centimetrech hodně přes vysněných 20kg. S kaprem jsem se začal fotit a právě když měla cvaknout samospoušť,rozjel se můj druhý prut.Cívka se točila jako šílená a hlásič skoro nestíhal.Uvědomil jsem si bezmoc,kdy držím kapra v rukou a nemůžu ihned reagovat.Rychle,ale opatrně jsem kapra položil a už letím k druhému prutu.A teď to přišlo.Nějak záhadně se zamotal swinger do vlasce a prut vylétl ze stojanu.Jen šťastnou náhodou zůstal viset navijákem za hrazdu.v úleku jsem prut,do kterého se opřela mocná síla,zvedl a zasekl.Naštěstí vše vydrželo a kapr se zastavil.Potom znovu vší silou zabral a rozjel se ke břehu.Prásk!Prut se narovnal,kapr byl pryč!Pomalu a ještě plný adrenalinu jsem vytáhl prázdnou montáž a šel jsem se věnovat kaprovi na podložce.Ten vše z dáli sledoval a možná se i trochu smál.Opatrně jsem ho pustil zpátky domů a on mi za to zamával na rozloučenou ocasní ploutví tak,že mě celého zmáchal. Ten jsem chytil ještě další kapry,ale nepřestával jsem myslet na ztracený trofejní kus,který možná měl oněch vytoužených 20kg...?Většina kaprů zabrala na rybí směs s kořením a zdá se,že jim opravdu moc chutnala.Vždyť jsem za 12hodin čistého času chytil 20 ryb od 7 do 15kg.Mnoho příjemných úlovku u vody přeje.
Libor Vlach