Jaro pomalu končí a léto klepe na dveře.Toto období,kdy kapři začínají se svými milostnými hrátkami a voda má už tu správnou teplotu,mám nejraději.Většina živočichů právě na jaře vyvádí svá mláďata a stejně tak i naši kamarádi kapři.Lační mlíčáci nahánějí své boubelaté kamarádky jikrnačky.Při těchto hrátkách kapři nijak zvlášť potravu nepřijímají,to je sice pravda,ale já mám i jiné zkušenosti. Kapři se nikdy netřou všichni najednou,a proto jsem ani v tomto období nijak zvlášť nepocítil větší úbytek záběrů od trofejních jedinců.Po tření začíná opět ta správná doba,kdy kapři chtějí po milostných hrátkách dohnat úbytek své váhy.Právě v červnu jsem nachytal jedný z největších kapřích staříků.Tito jedinci již hojně navštěvují mělká místa jak řek,tak i nádrží a rybníků a doslova se cpou dobrotami,které se už ve vodě v hojném počtu vyskytují.Voda zatím ještě nedosahuje extrémních teplot,navíc je slušně okysličená a kapři se začínají vyhřívat u hladiny a s nárůstem přirozené potravy začínají být i značně vybíraví a někdy i neteční k našim nabízeným nástrahám.V této době doporučuji ubrat aromát,aby bylo boilí méně výrazné a tím bylo pro kapra,který je podezíravý,zajímavější,než hodně navoněné ostatní nástrahy.Někdy je to i naopak.Kapra k záběru přiměje jedna hodně navoněná kulička,což potvrzuje teorii,že kapr je nevyzpytatelný tvor,a proto i zásadně logická činnost skončí přesně obráceně.Obzvláště úspěšné je v tuto dobu podmračené a deštivé počasí,kdy kapři blázní,jako by měl být konec světa,a zabírají skoro na vše,co jim předložíme.Zejména za deště,kdy není vidět kolem vody ani živáčka,kromě pár otrlých rybářů,kteří vyměnili teplo a pohodlí svého domova za deštivou lázeň.Právě mezi tyto rybáře patřím i já. Od rána prší jako z konve a provazce vody bubnují na okna a střechy.Sice se mi moc nechtělo do takového nečasu,ale vášeň byla opět silnější,než počasí.Po práci jsem vyrazil na rozkrmené místo na řece,kde jsem v předešlých dvou dnech chytil slušné kapříky oba měli přes 10kg váhy.Doma jsem ještě počastován poznámkou:,,Ty tichej blázne,kdy už konečně dostaneš rozum.“Myslím si,že nikdy.Když jsem konečně dorazil na místo,nebylo nikde,jak jsem předpokládal,ani živáčka.Lehce jsem prokrmil a nahodil montáže na to správné místo.Na jeden prut jsem dal 2 kuličky LVéčka černý krab a na druhý také 2 kuličky,avšak kořeněné olihně.Uvidíme,co bude kaprům chutnat více. Usedl jsem do křesla a nechal jsem na sebe padat to neskutečné množství vody,kterou na mě nebesa stále chrlila.Navzdory nepromokavému oblečení,promočený už skoro až na kost,jsem se konečně dočkal.Táhlý tón hlásiče mě zvedl ze sedačky,zasekl jsem náhlý neúprosný tah ohýbal můj prut a rovnal obě ruce.K mé smůle o rybu přicházím,prostě se vypnula.Znovu jsem nahodil černého kraba a ještě než jsem se uklidnil z prvního souboje,přišel záběr na druhý prut.Teď bylo vše v pořádku.Soupeř od nedalekého břehu během pár vteřin nabral slušný náskok,takže rybu zastavuji až zhruba 80 metrů daleko v silném proudu řeky.Kapr bojoval urputně,ale po únavných desítkách minut začal slábnou,až se konečně se ctí vzdal a ocitnul se v blízkosti podběráku.Krásný buclatý šupináč rozzářil moje oči,a přestože byl poražen,neskončil na pekáči,ale na filmu.aby mě i v budoucnu potěšil pohled na pěknou fotku.Úctyhodný soupeř měl rovných 13 kilo.Promoklý,ale velmi spokojený jsem odjel domů a už jsem se těšil na druhý den.Déšť sice ustal,ale kapři zůstali stále při chuti a připravili mně nesčetné množství hezkých zážitků a vzpomínek,ale o tom snad někdy příště,v jiném příběhu.
Libor Vlach