Sedím opět na svém oblíbeném místě na řece.kde mám se svými šupináči ještě nějaké nevyřízené účty,které mi vloni na podzim znemožnila velká voda.Vždycky se na podzim těším.Je to doba,kdy kapři na podzim začínají s chutí konzumovat větší množství potravy,aby bez újmy přečkali dlouhý zimní půst.Letos jsem se rozhodl krmit o něco víc,než jsem zvyklý.Změna je přece život a v kaprařině to platí obvzlášť.Zkoušet udělat něco jiného než ostatní mně určitě pomůže k lepším výsledkům.Nebo dost možná také k úplnému krachu,ale nevadí,vyzkouším to.Nakoupil jsem větší množství partiklů všech možných druhů,pečlivě jsem uvařil,a rozdělil na dávky na jednotlivé dny a takto připravené dávky jsem zamrazil.Celý další týden jsem pak jezdil k řece a poctivě prokrmoval vybrané místo.K celé dávce partiklů jsem spotřeboval ještě asi tak dvě kila boilí.A potom nadešel den D.S vidinou úlovků těch největších kaprů pospíchám k vodě.Nedočkavě stavím stojan a hurá na ně.Kuličky vzorově navlečené na vlasu se už potápějí na dno řeky.Sotva jsem položil prut do stojanu,je tu první záběr a za ním hned druhý.Oba pruty v pohotovosti,ale ouha,chyba lávky,místo kaprů nikdy nedožraní tloušti!Takhle to probíhalo celý den a nepomohlo ani dát na montáž dvě dvacítky za sebe.Co teď?Rozhodl jsem se nasadit těžký kalibr!Uvidíme.Hej kluci,já vám ukážu,na mě si nepřijdete!A na montáž nastražuji koule velikosti XXL – průměr 40 mm.Záběrů od tloušťů pochopitelně rapidně ubylo a konečně začínají brát i první kapři,pro které jsem hlavně tuto hostinu přichystal.Přicházejí samí menší kapři a zdá se mi,že záběry jsou velmi opatrné.Použil jsem tedy speciální montáž.Sestava se skládá z návazce z Amnézie,jeho délka cca 15 cm,obratlík i háček jsem uvázal smyčkovým uzlem a na háček jsem umístil volně klouzavý kroužek. Hned další den byl opravdu velmi vydařený.Natěšený z nového nápadu a slibné situace jsem byl v práci jako na trní a jen co ručička na hodinách ukázala konec dnešní lopoty,už jsem uháněl k řece.Ale ouha.Na mém místě,které jsem si tak pečlivě přikrmoval,sedí nějaký rybář.Měl jsem po náladě.Když jsem přišel k němu,hned mi hrdě sdělil,že dnes poprvé v životě chytá na boilí a už měl záběr!Potichu jsem poodešel kousek dál a přemýšlel,co teď.No,uvidíme,kdo se bude smát poslední!Posadil jsem se v blízkosti a čekal.Svatý Petr snad vyslyšel mé prosby a nářky a vzápětí mi posílá prvního šupináče.A ne ledajakého – 9,75kg,prostě paráda.Cizinec jen tiše zíral a v duchu už rybu viděl na pekáči.Zhruba za hodinku přišel druhý záběr.Kapr zpočátku bojuje ze všech sil,ale pochvíli také on končí před objektivem fotoaparátu.Měl krásných 89 cm a 12,5 kg.Nahlodaná psychika neznámého souseda nevydržela opětovné puštění ryby zpět do řeky,s rychlostí rakety zabalil a upaloval pryč.Do tmy jsem ještě ten den,jako třešničku na dort,vytáhl krásného lysáka,rovných 10 kg.Rekapitulace těchto několika podzimních dní zněla:kaprů nepočítaně,mezi nimi i několik krásných kousků přes deset kilo.Po zvětšení průměrů používaných kuliček boilí výrazně ubylo záběrů od tloušťů,přesto jsem jich také chytil hodně.Moje speciální nová montáž se osvědčila a pomohla přelstít i ty vychytralejší šupinaté důchodce. Podzimní chytání je pro mě vždycky velký zážitek a kdo ho ještě nezkusil,měl by to napravit.hodně úlovků a krásné zážitky na podzimních toulkách u vody přeje.
Libor Vlach