Bylo nebylo, nedávno tomu....
Seděl jsem pod deštníkem na břehu řeky u nahozených prutů. Na obou háčcích jsem měl napíchnuté žížaly. Obloha byla už od rána mírně zatažená. Bylo dusno , ve vzduchu byl cítit déšť a navíc takové divné těžko definovatelné napětí.
Čekal jsem, že by mohl přijít nějaký pěkný úhoř a to počasí bylo na hady jako stvořené. Z nebe se pomalu spustilo pár dešťových kapek,ale přeháňka trvala jen několik minut.
Úhoři si dávali na čas. Buď tu momentálně nebyli, nebo nemohli mé žížaly najít. Kdo ví. Nezbylo než čekat.
V tom mne upoutaly podivné zvuky, ozývající se z nedalekého houští. Spatřil jsem jenom pohyb jednotlivých šlahounů a vlnění vysokých kopřiv. Kdo, nebo co se jím prodíralo jsem však neviděl. Že by se chtěl nějaký kolega rybář přiblížit neslyšně a neviditelně k řece ? To je asi blbost. Proč by to dělal ? Navíc „neslyšný“ opravdu nebyl.
Vstal jsem ,abych toho návštěvníka lépe viděl a v tom se mi zatajil dech.Asi dvacet metrů ode mne stál na břehu metrákový divočák. Hlasitě funěl a pak se na mě podíval. Marně jsem přemýšlel, zda mám mezi předky nějakého Bivoje . Ostatně Zátopkovi nohy by se mi v ten moment možná taky asi hodily.
Prase si mne ale přestalo všímat a pomalu vlezlo do vody. Dalo zřejmě přednost chladivé koupeli před hrou na honěnou s mojí maličkostí.
Viditelně se mi ulevilo.Prase odplavalo asi deset metrů od břehu a tam spokojeně kroužilo .
A pak se stalo něco ,na co hodně dlouho nezapomenu. Kanec si nadšeně „chrochtal“ v chladivé vodě a pak najednou táhle a pronikavě zaryčel. A vzápětí znovu a ještě hlasitěji. Navíc se začal v rychlých intervalech potápět a znovu vynořovat.
Byla to pro mne záhada, kterou jsem si zprvu nedokázal vysvětlit. Vůbec jsem si nepřipouštěl myšlenku, že by na tu mohutnou svini mohlo v labské vodě něco zaútočit. Jsme přece v Čechách a o krokodýly, piraně či žraloky je v našich vodách docela nouze.
Svině ječela jako postřelená a snažila se doplavat ke břehu. Jenže „něco“ se snažilo jí v tom jednak zabráni a navíc stáhnout pod vodu. Byl to boj přinejmenším těžko vysvětlitelný, neboť jsem viděl jenom jednoho aktéra..Chvilku už se zdálo, že se prase dostane bezpečně na břeh,ale pak se najednou ponořilo a zavřela se za ním všeobjímající vodní hladina. To už bylo nad moje chápání. Ovšem jen do té doby, než se kanec znovu vynořil a těsně vedle jeho těla se objevila obrovská tlama sumce. Vzápětí se sumec vynořil na hladině v celé své délce a pokoušel se praseti zakousnout do krku. Tak obrovskou rybu jsem ještě neviděl a ten sumec měřil rozhodně ke třem metrům.
Cítil jsem,jak mi po celém naskočila husí kůže a po zádech mi stékaly krůpěje potu.Stál jsem na břehu jako opařený a nemohl se pohnout. Bylo to opravdu .?? S pozdravem IVO SLÁMA