Ono se to panu Zelenkovi pěkně povídá. Někde v minulosti jsem totiž četl, že Milan svůj Carp team JIZERA nazval praotcem všech carp teamů. No budiž. Novodobou historii lovu velkých kaprů v Čechách odstartoval asi on a určitě se mu nedají upřít zásluhy na popularizaci trendu chyť a pusť. Jenomže historie byla poněkud jiná a chcete-li proniknout do opravdových začátků lovu velkých kaprů v Čechách, vraťte se spolu se mnou o mnoho let zpátky.
Píše se rok l976. Rozmach socialistického hospodaření spojený s neobvykle vysokou životní úrovní a blahobytem postupně nabíral na tempu. Červenožlutofialový dým, valící se z továrních komínů , zcela jasně demonstroval aktivitu a pracovní nasazení všech soudruhů zaměstnanců v čele ze soudruhem ředitelem. Ne snad, že by všichni makali jako barevný, to ne, ostatně tento pestrobarevný ozón ani zdaleka nepřipomínal kladenskou rudou záři, ale byl dostatečně výmluvný a soudruzi v Praze na GŘ mohli podle pestrosti barev dýmu hodnotit výkonnost svých poddaných daleko na severu. Naši východní sousedé z NDR byli tak laskaví, že k nám importovali tehdejší vrchol světové automobilové techniky-vozy Wartburg a Trabant. Pravda, většinu těchto skvostů si mohl člověk prohlédnout teprve tehdy, když jejich majitel vypnul motor, neboť tyto vozy byly zahaleny do pláště tajemna a výfukových plynů. Ovšem vrcholem všech výdobytků socialismu byly naše řeky.
Každý, kdo si chtěl doma ve vaně dopřát pořádnou luxusní koupel, přidal do vody i svěží, voňavou koupelovou pěnu ze Setuzy. Jak to však udělat , když budu chtít v parném létě své prací a schůzemi znavené tělo osvěžit koupelí v řece ? Jednoduše a bez problémů, neboť v našich řekách již pěna je , a jaká.!!! I na takovéto maličkosti soudruzi mysleli, pěnou rozhodně nešetřili a zahnívající kapitalista mohl jen tiše závidět. Při jedné takové koupeli v řece Labi vyskočil několik metrů ode mne kapr. A pořádný. V zápětí druhý a třetí. Vzápětí sice jeho tělo zmizelo v chuchvalcích pěny,ale moje rybářská dušička zaplesala a v hlavě se mi začal rodit plán.
Spolu se svými dvěma kolegy z naší chemické továrny vyrážíme čas od času na ryby. Co se rybníků týče, těch jsme navštívili několik, ale na řece jsme ještě nikdy nelovili. V pondělí ráno jsem ještě rychle vypracoval referát na téma „Positivní vliv naší továrny na životní prostředí“ , kterou jsem jako správce odpadní stoky musel každý měsíc odevzdat, a pak jsme spolu se svými kolegy vypracovali plán lovu kaprů na následující víkend. Cíl byl jasný . Nachytat na řece Labi co nejvíc velkých kaprů. Že tam jsou , o tom nebylo pochyb.
První fáze naší strategie bylo vybrat vhodné místo. Bylo nám sice trochu divné, že na břehu není po rybářích ani památka ,ale konec konců někdo přece musí být první. Břeh, který se nám velice zamlouval, jsme nejprve museli trochu uklidit. Stará plechová kamna, čtyři ojeté pneumatiky a velký , zrezivělý hrnec jsme naházeli do blízkého křoví, plechovky od konzerv, prázdné olejové kanistry a několik použitých kondomů pohltily kopřivy. A bylo uklizeno.Všichni jsme se těšili na pátek.
Hned po schůzi ROH jedeme domů, balíme vše potřebné a vyrážíme na Labe. Okamžitě nafukujeme náš člun-novinka ze Sovětského Svazu pod názvem rybolovnik AURORA –a jedeme nakrmit. Tak a teď to přijde. Žádný kolínka, žádná kukuřice nebo namočenej chleba. Těsto pánové!!! Ale uvařený!!! Na těsto jsem chytal nejraději a tak jsem si připravoval doma několik kuliček, že je před lovem nahážu do vody. Jenže pak jsem šel na pivo, moje stará zrovna dělala knedlíčky do polévky a uvařila i ty moje kuličky těsta. Kuličky sice ztvrdly a na háček píchnout nešli, ale zkusil jsem je k háčku přivázat nití a ono to fungovalo. Nakrmili jsme a začali jsme budovat tábor. Tři bivaky typu Zemljanka byly postaveny za několik minut. Vidličky, které nám z nerezu vyrobil a přes vrátnici propašoval údržbář Venca Čóra byly zabodnuty a my jsme začali připravovat pruty. Chtěl jsem si původně vzít své štípané bambusy, ale rozštípal jsem je vzteky na jednom rybníku minulý týden a tak jsem sáhl po teleskopech. Z bakelitolaminátu vyrobené a vrstvou recyklovaného toaletního papíru vyztužené teleskopy značky Ural se mi zdáli být docela vhodné . Vlasec značky Družba jsme použili o průměru 0,80 mm. Poradil nám to kolega, který na Labi již lovil s odůvodněním, že se průměr vlasce po několika dnech ve vodě zmenší na polovinu. S tím souviselo i používání rozpustných šňůr. Tehdy ještě nebyly PVA materiály ,ale vlasec o průměru 0,10 mm byl,co se týče rozpustnosti ve vodě, naprosto shodný a dnešní PVA materiály dokonce předčil, neboť doba jeho rozpustnosti v labské vodě byla jen několik sekund. Použili jsme olova o hmotnosti 200 gramů. Nebylo třeba házet daleko, ani proud nebyl silný. Chtěli jsme jen mít jistotu, že naše montáže propadnou hustou pěnou na hladině až ke dnu. Háčky jsme použili nerezové a pro jistotu jsme je ještě natřeli gumoasfaltem. Sichr je sichr.
Je nakrmeno, nahozeno a čekáme na záběr. Asi po třech hodinách začal můj Tap vydávat divné zvuky , špička mého prutu se rozkmitala a já věděl, že mám první záběr. Zasekl jsem až to v mém Uralu zapraskalo a pak se začaly dít věci. Kapr si to namířil po proudu. Bojoval u dna s takovým nasazením, za který by se nemuseli stydět ani komsomolci. Asi po deseti minutách se konečně objevil jeho hřbet mezi chuchvalci růžové pěny a mně se rozklepala kolena jako v mládí při prvním uvazování pionýrského šátku. Krásný řádkový kapr měřil 82 cm. Krásný sice byl, ale když jsem ho zvedl, aby mne mohl kolega vyfotografovat, zatmělo se mi před očima. Ne z kaprovy hmotnosti ,ale z nevábného pachu , který mne štípal do očí i do nosu. Vydržím hodně, jsem přeci správce odpadní stoky, ale tohle bylo opravdu příliš. A tak se nám plynová maska, kterou vozí kolega Milouš – šéf skladu CO – velice hodila. Masku jsme si nasazovali o tomto víkendu ještě několikrát. Kapři se lišili velikostí, hmotností, bojovností i zabarvením, páchli však všichni stejně.
Byl to krásný víkend plný nádherné rybařiny a nevšedních zážitků. Je sice pravda , že jsem musel po příjezdu domů věnovat tři hodiny hygieně a desinfekci svého těla ,ale stálo to za to.
Ale zpět do reálu. Tehdy jsme ulovili a vrátili zpět do vody hodně kaprů . Velkých i malých. Ti velcí mají už své potomky, z těch malých jsou dnes trofejní kusy a mnohým rybářům poskytují vzrušující zábavu při souboji. Těm, kteří se odhodlali ke konzumaci těchto kaprů , pamatujících Labe jako stoku, přeji dodatečně DOBROU CHUŤ.
Tak že , aby bylo jasno, průkopníkem nových metod lovu kapra na řece Labi nebyl Carp team Jizera, ale jednoznačně náš CARP TEAM ŠVAJNERAJN.
S pozdravem Chyť , zacpi si nos a pusť
Carp team ŠVAJNERAJN